Hochkoenig Reloaded (20.5.-22.5. 2005)

Vaše prokletí má dva kořeny. Jednak je to skutečnost, že mě kdysi dávno naučili psát. A druhak to, že kterýsi chytrák sestavil digitální kameru. Konečně jsem to v sobě objevil, jsem exhibicionista a vy to odnesete. Ale to jsem trochu odbočil. Narozdíl od předchozích textů se dnes pokusím být věcný.

Já sám jsem horolezec, ale řada mých kamarádů jsou spíš sportovní lezci, a tak tu dnes mám jednu oblast, kam je vždycky klidně vezmu. Pokud je to i váš případ, nebo nevlastníte takové ty všelijaké dráty a skoby a kladivo z garáže nejde přivázat na sedák, tak se vám tu bude líbit.




Oblast se jmenuje Hochkoenig a skutečně sportovní lezení najdete na kopci Torsaeule. Příjedete nejspíš ze Salzburgu, z dálnice sjedete u Bischofshofenu a dáte se směrem na Muehlbach am Hochkeonig. Na začátku vesnice odbočte na Arthurhaus a stoupejte dokud nevyvaříte vodu v chladiči. Pokud se vám podaří dosáhnout parkoviště na úplném konci cesty, jste tu.

Jelikož obvykle dorážíme v noci, zůstáváme na parkovišti. Místa tu je dost, jen je třeba mít na paměti, že tato oblast je dost populární a již od skutečně brzkého rána přijíždějí místní. Proto se uložte pokud možno tak, aby vás někdo nepřejel, Pit Schubert by sice možná ocenil materiál pro další díl svého seriálu, ale mě by pak mohl někdo vyčítat, že jsem neupozornil. Asi 20min od parkoviště je chata Mitterfeldalm, kde vás za nějakých 8 euro rádi ubytují. Jediným nedostatkem (který kupodivu vadil zatím jen mně) je nepřítomnost sprchy či nějakého potoka.

Okolní vrcholy jdou hodně vysoko, takže i na nástupy počítejte, že se pěkně projdete a dejte si ráno trochu rezervu. Brzy z jara bývá na nástupech sníh, vyplatí se přibalit návleky. Místní sice dokáží ocenit tvrdost, ale pivo vám zadarmo stejně nedají.

Co se lezení týče, cest tu jsou mraky všech obtížností, klasické i sportovní. V masivu Hochkeonigu je několik lezitelných vrcholů, nejlépe je kouknout do Nováka nebo na www.bergsteigen.at . Mekkou sportovního lezení je ale Torsaeule. Jednak proto, že má nejkratší nástup, a také pro svůj charakter. Jedná se o 250m vysokou a 700m širokou plotnu z kompatního, drsného vápence. No a povětšinou nýtované cesty jsou v ní nasázeny jedna vedle druhé s 10-15m intervaly. Aby tu člověk nebloudil, jsou pro jistotu v každé cestě použity jiné nýty.

Oblast jsem objevil loni s Mikem, kdy jsem po zranění nabíral horský morál. Lezli jsme tehdy lehčí cesty klasického charakteru, Hranu jihozápadní strže (4+) a Jižní strž (6-). Do té doby bych nevěřil, že cesty této obtížnosti mohou vést takovouto expozicí a tak pevným kamenem. Trochu nezvyklé bylo používání pouze jednoho nýtu na štandu. O něco později jsem se sem vrátil znovu s Robertem a Romy. Během již legendární výpravy jsme si zopakovali Hranu a přidali plotnového Asterixe.


No, a letos jsme v silné sestavě vyrazili opět. Tedy, já, Valy a Pavel. Z Plzně nás ještě psychicky jistil závidějící Loudis, ale co tu s ním - batohy nosí Valy, který coby bývalý hokejista má fyzičky na rozdávání, a na nanuky tu nikdo neměl chuť.


Předpověď počasí byla poněkod optimističtější než předchozí týden, takže jsme vyráželi zvesela a to i předto, že jsme trochu snižili rozpočet a rozhodli rozbít base na parkáči.

Ranní slunce prozrazovalo pěkný den, tak jsem přibalil i krém a vyrazili jsme. Pochod sněhem nás trochu zbrzdil a abychom dodrželi časový rozpis, museli jsme nakonec Valymu s těma batohama pomoct. Jo, když člověk vysadí trénink, je to hned znát, tak doufám, Valy, že půjdeš do sebe.

U nástupu se ukazuje, že původní plán, cestu Golden Ladies, si vybrali jiní. Rozhodujeme se pro vedlejší Regentanz a už stoupáme. Jestli si někdo myslí, že v Juře, Ospu, Paklanici, Finale Ligure či Srbsku je super vápno, měl by si zajet sem. Lezení je zde neskutečný požitek navíc s pohádkovým okolím. Na začáku sezony jsme tu téměř sami, lezci ve vedlejší cestě záhy mizí, takže si tu krásu vychutnáváme sami. První tři délky probíhají ve vyrovnané obtížnosti 5-6 bez hluchých míst. Ctvrtá délka je klíčová a jako na potvoru jí teče voda. Máme možnost odbočit, ale bez boje se nevzdáváme. A dobře děláme. První část je lehčí, přelez potokem k odštěpu. Dál voda mizí a sokolíkem ke klíčové plotně lezu již v suchu. Klíčové místo je skutečně zapeklité, chce to trochu přemýšlet. Pak se plotna pokládá a je vodou vytvarovaná do soustavy žlábků, kterými dál příjemně vzlínáme až na vrchol.






Rychlé slnanění nám dává možnost vychutnat si pěkné jarní odpoledne v závětří u nástupů. No, chlapci se trochu odvázali, ale budiž jim přáno, pro dnešek si to zaslouží.


Sestupujeme zpět k autu, kde po chvíli zůstáváme sami. Pavel podcenil ochranu proti slunci a začíná se obávat, aby si ho po návratu do Prahy nevzal Grebeníček jako předvolebního maskota. To mu teda nezávidíme, a taky se mu nedivíme, že po chvíli opouští naši party. S Valym tak zůstáváme na všecno to jídlo a pití sami. Co budu povídat, bylo veselo, tátův kalvados záhy došel, no pivo ještě zbylo.


Ráno jsme měli vstávat brzo, protože chceme stihnout Pavlův vlak z Domažlic. S mírným zpožděním se budím a koukám, že jsou kluci ještě tuhý. Jemně je budím (hotel Ritz hadr), čas běží a dnes chceme být u Golden Ladies první.


Rakušáci včera asi pili víc než my, takže kolem desáté se převlékáme do lezeckého v pustém světě sněhu, skal a drsných chlapů. Počasí trochu zlobí, ale vytrvalost nakonec přinásí ovoce a slunce vylézá. Nastupujeme do šestidélkové plotny Golden Ladies. Jestliže jsme včera omdlývali blahem z lezecké krásy, tak dnešek posouvá lažku ještě výš. Skála je stejně kompaktní, ale jednotlivé délky jsou ještě vyrovnanější a postupně gradují do páté. Asi 40m dlouhá sekvence kroků kolem 7- je skutečná lahůdka. Navíc, po odlomení chytu vše začíná obtížným boulderem. Na štandu je trochu těsno, bratři v triku, ale závěr všemu zasazuje korunu. Zhruba 25m dlouhý gigantický vodní žlábek nás vede k vrcholu. Prostě nádhera.






Co k tomu dodat, zalezete si tu v horském prostředí, ale s celkem sníženým objektivním rizikem. Pokud by vám tento pocit scházel, jižní stěny Hochkoenigu poskytují mnohasetmetrové klasické cesty, ve kterých si užijete všeho, co se nám na horách líbí. No a na Torsaeule si zalezete nalehko, když už se cítíte psychicky utahání. Pokud se vám to z parkoviště zdá daleko a chcete zůstat déle, není problém najít místo pro stan. Jen s vodou mohou být trochu problémy, po teplém létě může být cesta ke sněhovým polím trochu delší.

Oblast je docela oblíbená, proto na www.bergsteigen.at najdete podrobné popisy mnoha cest, pro úplnost ale přidám topa popsaných cest,
Regentanz
Golden Ladies
Zdenek