Divoce ve Wilder Kaiseru (13.5.-15.5. 2005)

Po dlouhe zime se v nas probudilo jaro a s nim neodolatelna touha vyrazit do hor. Ve vzpominkach se vynorily vyhrate steny z podzima, a tak z vyzbroje rychle zmizelo vsechno spojene s ledem, snehem a vodou obecne (teda krom rucniku a me nove lahve na vodu, aby me zas loudis nekde nepomluvil). Uz od pondeli jsem netrpelive sledoval predpovedni servery a kreslil si grafy predpovedi, zmen, uspechu toho ktereho modelu. K patku se mi krivky zacaly sbihat do jednoho bodu a tim byla znacna oblacnost a dest. Nicmene, na tyto situace uz zname reseni, predpovedni server www.optimist.com nam dodal potrebne sebevedomi, a tak jsme si to namirili do Wilder Kaiseru.

Kousek za mnichovem se trha oblacnost, vida zacina to dobre a prvni noc se zrejmne nebude treba pretrpet v aute. Kratce po pulnoci dorazime na parkoviste u chaty Wochenbrunneralm. Venku je prekvapive teplo, jedinym negativem jsou i v noci jasne viditelna snehova pole spadajici znepokojive hluboko do udoli. Asi severni steny, a tak usiname. Rano me kupodivu nebudi zima ale ptaci zpev. Ze by muj deset let stary spacak zacal chytat druhy dech? Ja vedel, ze je treba mu dat jeste sanci.

Kratce po svitani vyrazime do neznama. Vytipovana zapadni stena Bauernpredigtstuhlu neni na mape, a tak doufam, ze mi pomuze jeji fotka, az se tak nejak priblizime. V 1600m prichazi snih. Zacinam litovat, ze jsem se rozhodl otestovat sve nove horske polobotky a navleky predcasne vyrazil. No, vzpomel jsem si na serpu, co dosel bosky na Everest a doufal jsem, ze me Valy pripadne snese z vrcholu zpatky k autu. Tak, jak se mi teplo jeste pred chvili libilo, zacal jsem ho proklinat, kdyz jsem se zacal poprve soukat z diry, do ktere jsem zajel po pas. Nastesti snih s rostouci vyskou ztvrdl, a tak jsme dorazili az ke stene.


Stena sama je velkolepa, strma, poskytujici cesty s neskutecnou expozici. Prestoze pouze 200m, poskytuje pocity z maleho bigwallu. No, to bych trochu predbihal, ale tak nejak to clovek citi uz, kdyz vleza do prvni delky.


Zapadni steny po brzkem ranu maji sve kouzlo. Nikdy si vlastne ani nejste jisti, kolik ze to mate prstu, jestli teda vubec nejake. A pohled do protejsich sten ma blizko tomu, kdyz stoji ve vlaku ve fronte na zachod - vite, jak super to bude, az tam budete, ale zaroven vite, ze to jeste chvili potrva. Rozdil je teda v tom, ze ve vlaku to muzete pustit...


Lezeme nejdrive koutkem, pak dve delky sparkami. Dale par metru lahudkovou prstovou sparou. Vsude skob, jak kdyby tu rostly misto lisejniku a uz jsme pod obrimi previsy pulicimi stenu. Expozice, pri ktere se taji dech. Tak to je presne to, o cem jsme celou zimu snili. Jen si vzpominam, ze toho moralu bylo trochu vic. Pokracujeme traverzem, malym previskem a koutem ven z obtizi. Sest delek s konstantni obtiznosti kolem sesti. Zadna hlucha mista, porad stejne ve vzduchu, porad stejny sviravy pocit. Ale co, my se bojime radi. Jen pro dnesek je strachu konec, posledni dve delky jsou snadne, a tak jsme na vrcholu a malem by doslo i na to slunce. Jen prisly ty mraky z predpovedi. Dlouho se nezdrzujeme, nejak jsme podcenili snidani a hlad si zada sve. Slanujeme zapadni hranou, cestou, kterou bychom radi lezli druhy den. Jak je clovek z tech skalek zblbly, tak aj oci zavira, aby to mel dalsi den on-sight. Tri slaneni a zbytek sebehneme.



Cesta, kterou jsme lezli, se jmenuje Alte West Wand, topo si muzete prohlednout tady . Vyhoda snehu je, ze se clovek muze sklouznout a usetri tak i dost casu. Behem pul hodiny jsme na chate Gaudeamus huette nad parkovistem a domlouvame nocleh.

S chatarem si moc nerozumime, mluvi nejakym podivnym dialektem, ale chatarce jsme zrejme symapticti, takze dostavame cimru pro dva za 5.50 na kazdeho. Nevim, jak za plneho provozu, ale ted tu jsme skoro sami, takze nam zbyva i na nejaky ten mistni liker. Nasledujici fotka se sem nezatoulala z relace "Chcete me?", pouze ilustruje, ze i pres neprizen predpovedi, nase vira a optimizmus nakonec slavily aspon chvilkovy uspech.


K veceru mraky ztezkly a slibovany dest na sebe nenechal tez dlouho cekat. V teple chaty to ovsem nepusobi tak depresivne. Jo, kde jsou ta leta stanova. Takhle jsem se aspon tesil, jak rano dospim manka z poslednich dni. Pozdeji vecer dorazila zprava o uspechu nasich hokejistu. Tak to potesi, ceske barvy dnes zaznamenaly i druhy uspech.

Abych dostal povinnosti, jako odpoved budiku jednim okem kontroluju oblohu. Jasno. Ani nevim, zda mam mit radost, druhe oko se mi pres skutecne uprimnou (prokleta degradace vyznamu slov!!!) snahu nedari otevrit. Chvili to trva, presneji asi dve hodiny, ale prece vyrazime, inverze se pomalu zveda a zahaluje nektere z mnohych cisarskych sten.


Dnes volime lepsi strategii vuci snehu, a tak ani moc nenabirame. Ceka nas Rittlerkante . No nez se clovek proleze az k vlastni hrane, tak ho ceka system spar a kominu. Jisteni uz je tu prece jen trochu klasictejsi a clovek si tak prijde na to horske vzruseni.


Neprijemne studeny vitr nam opet nedovoli delsi siestu na vrcholu, slanujeme a vracime se na chalupu. Obloha se opet zatahuje a vzhledem k tomu, ze snehove podminky nam nedovoluji dalsi vystup v pondeli, sestupujeme k autu.


Neco malo pojime, ja si dam tradicni koupel, ne ze bych doma nemel vanu, ale vyrivku jsem do ni jeste nenamontoval. A vyrazime zpet domu, za tri hodiny zacina finale, tak to bychom mohli stihnout.


K veceru se opet podarilo dosahnout dvojteho uspechu. Ponekud nas prekvapilo, ze media si vsimala pouze toho hokejoveho. Nepochopitelne, asi chyba v public relations nebo v promotions, dopriste je potreba v tomto ohledu trochu postoupit. Vsak nam Andy Warhol slibil 15 minut slavy, no ne?

Shrnuti

Bauernpredigtsthul, 2116m, je fantasticka stena. V soucasnosti jsou v ni dobre zdokumentovany 4 cesty obtiznosti 6+ az 7. Jisteni je vic nez prijemne, expozice jakou hned tak nenajdete a skala pevna. Pristup ke stene je relativne bezbolestny, i kdyz index Petra Stejskala lezecke_metry/chodecke_metry je relativne nizky. Kazdopadne pristup ke skale je docela prijemny. Ubytovani vyborne a lacine, do priste jsem si stanovil zavazek zapracovat na nemcine, abych dokazal vic nez jen to "Bier/schnaps, bitte, noch einmal".

Tak to by pro dnesek stacilo, louci se s vami Zdenek a Jirka Valenta (ac neni z naseho oddilu, presto fajn partak).

Jeste technicky dotaz

Kdyz chci, aby mi text preskocil vlozene obrazky, vkladam tam sekvenci breaku BR. To mi prijde trochu hloupe, nevite nekdo, jak to udelat elegantneji? To mi, kdyztak, dejte vedet na mejl . Takhle je mi z tech BR tak akorat zima. Mam jich tu tolik, ze by to stacilo i Josemu na polarium.