Sardinie 2006

Ahoj, tak se s vama podelim o par zazitku a pozorovani ze Sardinie, kde jsem v dubnu stravil letos svoji asi posledni dovolenou. A ze jsem ted po navratu do ceskeho kapitalismu trochu v casove tisni, budete muset prezit text bez hacku a carek. A taky vas usetrim nezazivnych liceni vedlejsich prihod jako je autonehoda (no nejel jsem s Muskulem, ktery normalne dba na bezpecnost jizdy), zmeskany odlet letadla ci dojezd stopem v noci do neznameho mesta.




Casu nam moc nezbylo ani na pobyt, behem jednoho tydne jsme chteli poznat co nejvic, no a na tomhle ostrove toho je opravdu hodne. My si udelali plany na dva treky, jeden po venkove, ale ten nas prestal bavit asi po dvou hodinach. Tak jsme stopem prejeli na druhy, ktery byl naplanovany jako prechod vychodniho pobrezi, presneji zalivu Orosei.




Uzitecnych informaci jsme moc nemeli, nakonec jsme si vystacili s popisem par treku na , ktery hodnotil Oroseisky zaliv jako jeden z nejhezcich treku v Italii. A uz jen jmeno "Ze zalivu do zalivu" slibovalo nejen zajimavy ale i obtizny prechod (pro ty, kteri znaji stredomorskou dzungli, pochopilne). Po ne uplne snadne ceste autobusem a stopem jsme dorazili do Cala Gonone, kde zacina prvni ze ctyr etap treku. Tato prvni je zahrivaci, trva neco pres ctyri hodiny a ze zacatku vede po asfaltu do zalivu Cala Fuili. To je, tedy kvuli snadne pristupnosti, oblibena lezecka oblast. Kdo si sebou tahne veci na lezeni muze si neco zkusit uz tady, ale lepe je jeste chvili vydrzet. Dvouhodinovy prechod do Cala Luna vede dobre znacenou cestou ze zalivu na nahorni planinu a pak zpek k mori.




Cala Luna je zajimava ze dvou duvodu. Jen nadhernym lezenim po krapnicich v mirnych previsech az stropech a druhak nekolika jeskynemi, ve ktery se da prijemne spat temer na brehu more. Na jare to bylo bez problemu. V lete je zrejmne potreba si sve misto v jeskyni vcas najit...




Smerem od more proti proudu potoka Codula di Luna (ktery po vetsinu roku neproudi) se tahne hluboky a strmy kanon. Pry se jim da jit kolem 15km do vnitrozemi az na hlavni silnici. My jsme ale druhy den pokracovali primo vzhuru a podel more. Cesta zacina ponekud skryte u restaurace za plazi, ale dal je prijemne siroka a pohodlna. Vine se udolickem vyschleho potoka kolem skalnich oblouku a usti na nahorni plosinu (asi 30 minut od oblouku). Po nahorni plosine se jde necelou hodinu a po kratkem stoupani je treba pozorne hledat odbocku. Obvzlast pozorne, pokud nemate podrobnou mapu, protoze neni moc znacena.



Treti zaliv, Cala Sisine, do ktereho se dorazi asi po peti hodinach, byl celkem asi nejmene zajimavy. Pokud se ovsem da koupat, asi by si reputaci trochu opravil, z more jsou pristupne nejake jeskyne za plazi. Trek se staci do vnitrozemi a sleduje kanon vyschleho potoka Codula Sisine, ktery vede cim dal pohodlnejsi cesta. Po trech hodinach vystoupate na rozlehle Antipiano Golgo a prasnou cestou pokracujete smerem na jihozapad.




To uz je pomalu cas si hledat misto na nocleh. Zhruba pul hodiny od zretelne krizovatky na Antipianu by mela byt studna s pitnou vodou, ale potvrdit to nemuzu, byli jsme uz dost unaveny, tak jsme zustali spat v koryte pri velkem napajedle vedle krizovatky. Celkem pohodlne misto. Kemp si muzete ve zdejsich kroviskach udelat kdekoliv, jen je treba mit na vedomi, ze tu ziji stada polodivokych koz, prasat a krav, ktere k vam sice chovaji respekt, ale musi vas nejdriv poznat.

Ten, kdo je ochotny pokracovat jeste dalsi dve hodiny (tedy od Cala Luna celkem 10-11 hodin pochodu) muze dojit az k prastaremu kostelu San Pietro, kde se da pohodlne a nerusene spat ve starych kobkach nebo jen tak na trave. Druhy den se pak behem tri hodin dojde na konec treku, kterym je zcela jiste nejhezci zaliv celeho pobrezi a asi i Sardinie, Cala Goloritze. Ten, kdo si lezecky matros donesl az sem, zcela jiste zapomene na utrapy, ktere mu tech 5 kilo navic za minule tri/ctyri dny pusobilo.




V uzkem a strmem zalivu se z plaze tyci asi 130m skalni vez a i dalsi okolni utvary typem skaly a tvary rozhodne stoji za pokus. No a komu se nechce lezt, tak urcite oceni nadherne plavani a skalni utvary v samotnem mori. V zalivu se da spat na nekolika malo mistech, tak je treba byt rychly, pokud je vice zajemcu o nocleh. No by byli sami, takze uplna romantika (a to nejsem zadnej romantik, jak kazdy jiste vi).




No a nakonec par postrehu - levne letenky nejsou uplne levne, obvzlast kdyz je musite prebookovat. Letet na trek ci lezeni je vhodne snad jen tehdy, kdyz si na letisti pujcite zaroven i auto, ktere pak muze slouzit jednak jako priblizovadlo a jednak jako nocleharna. Ubytovani je totiz na Sardinii pekelne drahe a doprava autobusy zdlouhava, protoze linky nemaji moc dobrou navaznost. Navic, zjistovani spoju a kupovani listku je jen pro ty, kteri bud umi dobre italsky, nebo se radi domlouvaji alternativne (a propos v Nuoru se jizdenky nekupuji na nadrazi ale v uzenarstvi vedle, a to jeste jen pro organizaci ARST).

Lide jsou na Sardinii naprosto fantasticti a to i ve mestech. Ale na venkove zvlast. Staci znat par vet italsky a naprosto si je ziskate. To se projevuje i na autostopu - aut sice nejezdi mnoho, ale zato stavi temer na prvni mavnuti.

Chozeni po stezkach je orientacne narocne, dobre mapy se tezko shaneji, znaceni vystihuje italskou povahu. Pohodove, ale obcas dojdete jinam, nez jste chteli. Ale i tam je krasne (mimochodem, trek je jeste o jeden zaliv delsi, o Cala Maniolu, ktery je nekde mezi Sisine a Goloritze, kdybyste to nekdo sel a nasel kudy se tam, dostat, dejte vedet. Jedinou moznosti byla docela zachazka, navic tam i zpet stejnou cestou).

Pokud cestujete letadlem, tak si asi nevezmete bombu na varic. Pokud mate pouze typ Coleman, tak vezte, ze jediny obchod, kde se da sehnat, je v Nuoru pobliz vlakoveho nadrazi a italsky se ptejte na "bombola a gaz". No v Cala Gonone by se asi taky daly sehnat, ale jen v sezone. Podel treku neni moznost nabrat pitnou vodu. Ale v Cala Sisine a u kostela San Pietro je mozne ji koupit. A za tu cenu vam bude rozhodne chutnat. Varit z morske vody se da dobre, postupne jsme od presolenych jidel dospeli az k pomeru 1:3 morske k normalni. Tak to asi tak vsechno, par map mam a rad zapujcim.

Zdenek