Výlet na Nový Zéland, 2004/2005

Takový normální Loudis

Původně jsem zamýšlel reagovat na Loudisův popis našich příhod kdesi v Rakousku. Ale vzhledem k tomu, že každý ví, co je Loudis zač, nechávám těch pár pokroucených drobností stranou a raděj se s vámi zkusím podělit o pár příhod z pěti týdnů strávených na NZ. Předně, dovolenou jsme pojali jako horolezeckou expedici s nejvyššimi (přesněji 3750m vysokými) cíly. Vybrali jsme si k tomu nejvhodnější dobu – začátek léta a už při balení dávali stranou všechno, co nějak souviselo s tou mlhou a zimou za oknem. Uvolněné místo jsme vycpali věcmi, které se běžně píší do kolonek k proclení a dalšími, pro které kolonky ani nejsou, protože by je tam stejně nikdo nenapsal.

Vyrazili jsme ve dvou, já a Jarys, v Aucklandu na nás čekal brácha, který coby domorodec zajistil support. V optimistické vidině léta jsem se nechal střihnout do hola a vlastně jen díky pokročilým technologiímv outdoor materiálech se tu dnes můžu dělit o své postřehy. Takže abych to zkrátil - v rámci globálního oteplování se letos na Zélandu globálně a trvale ochladilo a z prvních čtyř týdnů jsme měli celkem čtyři dny bez deště. Dál už si stěžovat nebudu, jen tím občas vysvětlím některé změny plánu.

Tedy, celá expedice záhy dostala charakter turistického výletu, kdy jsme auto opouštěli jen v místech, kde průvodce doporučoval fotit (ačkoliv občas nebylo vidět vlastně co), proloženého lezením ve zdejších skalkařských oblastech s něco málo skutečným horolezectvím.

Postřeh 1 - i když je na NZ léto, ještě to nemusí být poznat.

Část první: Turistika Část druhá: Skalkaření Část třetí: Hory Část čtvrtá: Co se nevešlo jinam